Katedra českého jazyka a literatury
Filozofické fakulty Univerzity v Záhřebu
Ivana Lučića 3, HR-10000 Zagreb, tel./fax +385 1 6120 104

Dějiny studia bohemistiky na záhřebské univerzitě

Studium bohemistiky na naší Fakultě je poměrně nové; rokem jeho založení se úředně považuje 1918/19, kdy svou činnost zahájil lektorát českého jazyka. Soustavnějšímu rozvoji záhřebské bohemistiky napomáhá dlouhá tradice česko-chorvatských kulturních kontaktů, ale i skutečnost, že jsou samotné počátky moderní záhřebské univerzity spojovány s jmény, blízkými českým akademickým kruhům. Totiž, když Zákonem Chorvatského sněmu o založení Univerzity (1874) byla založena Filozofická fakulta, Zemská vláda na katedry, spolu s M. Mesićem, F. Markovićem a V. Jagićem, a na Jagićovo místo (pro jeho nepřítomnost) ihned jmenovala českého slavistu Leopolda (Lavoslava) Geitlera (1847-1885). A tak mezi prvními šesti svou činnost zahájila i Katedra pro filologii slovanskou, z které nastala oddělení pro kroatistiku (bývalá jihoslovanská filologie) a slavistiku. Fyzionomii chorvatské slavistiky zadal její zakladatel, Schleicherův následovník a komparativní slavista prof. Geitler, po němž pokračovali T. Maretić a S. Ivšić. Geitlerovy slavistické zájmy zabíraly i jisté bohemistické oblasti, zvláště jazykově-historické – v rámci přednášek ze slovanské srovnávací gramatiky (Glasoslovlje glavnih slavenskih narječja, Skladnja slavenska, Temelji etimologije slavenske), ale i literárně-historické (např. o Královédvorském rukopisu).

V růstu Filozofické fakulty velkou roli měly semináře; již v roce 1886 byl založen Seminář pro slovanskou filologii, který byl později přeměněn na Oddělení pro slovanskou filologii, v rámci kterého bylo později zahájeno i studium bohemistiky. Slavistická studia si zachovala kontinuitu od založení Fakulty do současnosti.

O rozvoj chorvatské bohemistiky se nejvíce zasloužili komparativní slavisté. Výuku slovanských jazyků konali učitelé (lektoři). Prvním učitelem ruštiny a dalších slovanských jazyků byl Fran Celestin (1843-1895), jinak zakladatel záhřebské slovenistiky, slavista vzdělávaný ve Vídni a Petrohradě, gymnazijní profesor ve Vladimiru, Charkově a Záhřebu, v kterém v letech 1876-1892 souběžně pracoval i na Fakultě. Zabýval se kulturami slovanských národů a překládal literární klasiky, mimo jiné i české.

Pravidelná výuka češtiny začala v akademickém roce 1918/19. Prvním českým lektorem byl slavista a klasický filolog Stjepan Musulin (1885-1969). Studoval v Krakově, Praze a Záhřebu. V období mezi 1922 a 1939 byl ředitelem I. chlapeckého klasického gymnázia v Záhřebu. Po válce byl ředitelem nově založeného Akademiina Jazykového ústavu. V roce 1950 se stal dopisujícím a v roce 1953 řádným členem JAZU. Od r. 1918 do r. 1935 pracuje současně i jako lektor českého jazyka na Filozofické fakultě, a v období mezi lety 1920 a 1930 externě přednáší češtinu i na Vysoké škole obchodní a dopravní. Ve své práci Češka gramatika (1924) podal vyčerpávající a systematický přehled struktury současného českého spisovného jazyka. Přeložil do chorvatštiny řadu slovanských klasiků, a ve svých pracích a esejích se zabýval i českými autory: Macharem, Langrem, Masarykem a dalšími. 

V roce 1921 a 1926 několikrát o české gramatice přednášel významný chorvatský slavista, tehdy profesor slovanské srovnávací gramatiky na Filozofické fakultě v Záhřebu, Stjepan Ivšić (1884-1962).

O rozvoj studia bohemistiky se obzvlášť zasloužil komparativní slavista Josip Vrana (1903-1991). Po absolvování studia "historie jihoslovanské literatury (A), chorvatština se staroslověnštinou (B) a národní historie, čeština a francouzština (C)" na Filozofické fakultě v Záhřebu v roce 1928/29, strávil čtyři semestry 1928/29 a 1929/30 na Karlově univerzitě v Praze, kde se specializoval v oblasti staroslověnštiny a srovnávací slavistiky. V roce 1955 na Filozofické fakultě v Záhřebu obhájil doktorskou disertaci z uvedené oblasti. Pracoval jako učitel i jako gymnazijní profesor v Záhřebu, kde současně v letech 1935-1946 na Filozofické fakultě působil jako lektor pro český jazyk (v roce 1936 pokračoval po S. Musulinovi). V nové organizaci studia vedl v letech 1945/46 a 1946/47 lektorát češtiny jako pomocného předmětu (dva jazykové kurzy – pro začátečníky a pro pokročilé). V období mezi r. 1947 a r. 1955 byl odstraněn z osvěty zaměstnán jako úředník. V roce 1955 byl znovu jmenován lektorem pro český jazyk na Katedře západoslovanských jazyků na Filozofické fakultě v Záhřebu, a od r. 1960 pokračuje po Ivšićovi v přednášení slovanské srovnávací gramatiky, v roce 1963 byl jmenován odborným přednášejícím (děkan Lj. Jonke), a od r. 1966 vyšším odborným přednášejícím.  S touto hodností se dožil v roce 1970 důchodu. Když se v roce 1965 český jazyk s literaturou stal druhým (B) studijním předmětem, prof. Vrana spolu s českými jazykovými cvičeními a slovanskou srovnávací gramatikou pravidelně přednášel i českou i českou gramatiku (fonologii, morfologii a syntaxi). Kromě plnění odborných a pedagogických povinností, zabýval se i literárním tvořením a vědeckým bádáním. Jeho vědecký opus obsahuje témata z širší slavistické oblasti: obvykle to jsou paleoslavistické práce a příspěvky k bádání historie chorvatského jazyka. Své práce publikoval v chorvatštině, češtině, němčině a francouzštině v různých tuzemských a zahraničních časopisech. Napsal knihy Gramatika češkog jezika (1962) a Uvod u slavensku poredbenu gramatiku (1965), a obzvlášť je hodnotný výsledek jeho spolupráce s Radoslavem Katičićem – Slavenska poredbena gramatika Stjepana Ivšiće (1970), v které připravil a zpracoval slovanskou část a provedl závěrečnou redakci.

Pravým zakladatelem současné chorvatské bohemistiky je akademik Ljudevit Jonke (1907-1979). V roce 1929 na Filozofické fakultě v Záhřebu absolvoval studium "historie jihoslovanské literatury (A), chorvatština se staroslověnštinou (B) a národní historie, ruština a latina (C)" a poté dva roky (1930-1932) strávil na studiu slavistiky a bohemistiky v Praze, což rozhodně ovlivnilo jeho bohemistickou činnost – málo známou oproti kroatistické. Po zvolení asistentem prof. Ivšiće v roce 1942 na Katedře pro slovanskou filologii, na které v roce 1944 obhájil doktorskou disertaci, byl v roce 1947 podle návrhu profesorů S. Ivšiće a M. Hraste jmenován lektorem a v roce 1948 odborným přednášejícím českého jazyka a literatury. v této době (1947-1955) musel J. Vrana opustit osvětu a Jonke sám pokračoval s vyučováním z českého jazyka, a zahájil i nová kolegia z české literatury (1947/48: - Češki romantizam, 1948/49: - Češka književnost a  Nerudino doba književnosti, 1949/50: - Starija češka književnost, 1956/57: - Češka književnost između dva rata, 1958/58: - Češka književnost starijeg razdoblja a Češka književnost srednjeg razdoblja, 1958/59: - Češka preporodna književnost a Realizam u češkoj književnosti, 1959/60: - Češka književnost Moderne atd.). Jako kroatista prof. Jonke neustále, s výjimkou pobytu v Praze v letech 1950-1952, přednášel českou literaturu až do svého odchodu z Fakulty a vyřazení z kulturní veřejnosti (v roce 1971 obnášel funkci předsedy Matice chorvatské). Bohemistický opus prof. Jonke je impozantní: zasloužil se především o soustavnou recepci moderní české literatury v Chorvatsku, jako i recepci chorvatských klasiků (v prvé řadě Šenoy a Krleži) v Česku. Do chorvatštiny přeložil mnoho recentních děl českých klasiků, mimo jiné I. Olbrachta, V. Vančuru, B. Němcovou, J. Nerudu, K. Čapka, J. Haška, F. X. Šaldu aj. Publikoval řadu článků, studií, esejí a přehledů o recepci chorvatské literatury v Česku a o samotné české literatuře. I když předmětem jeho základního vědeckého zájmu byl chorvatský spisovný jazyk, jako lingvistu ho zajímaly i česko-chorvatské vztahy; v tomto smyslu jsou významné jeho práce o Šulekově podílu ve vytváření chorvatského vědeckého názvosloví (1954) a o českých prvcích v chorvatském spisovném jazyce (1963). Pro zvláštní zásluhy o vylepšování česko-chorvatského přátelství se v roce 1960 stal nositelem Zlaté medaile Československého svazu pro mezinárodní spolupráci.

V letech 1959 až 1969 českou literaturu (Odabrana poglavlja iz češke književnosti XX. stoljeća, Čitanje i tumačenje tekstova pisaca češke Moderne,  Češki romantizam aj.) na bohemistice s přestávkami přednášel asistent Božidar Škritek (1933-1984). V roce 1957 na Filozofické fakultě v Záhřebu absolvoval studium tehdejší jugoslavistiky, a fakultativně studoval bohemistiku a polonistiku. Po studiu byl v letech 1957 až 1959 na specializaci na Karlově univerzitě v Praze, kde byl tehdy a také v letech 1964 až 1966 lektorem pro chorvatský jazyk. V Praze se zapsal na postgraduální studium a připravoval disertaci. Zabýval se literárním tvořením, psal básně, eseje a kritiky a překládal. Redigoval a zčásti přeložil Sabrana djela A. P. Čehova (1958-1961), přeložil české a slovenské básníky (Sládka, Vrchlického, Tomana, Wolkera, Nezvala, Šotolu, Žáryho, Krause, Válka, Jesenského, Kraľa) pro Antologija svjetske ljubavne poezije (N. Miličević, 1968) a zpracoval české a slovenské autory pro lexikon Strani pisci (1961). Jeho činnost na Fakultě byla přerušena v roce 1969.

Když bylo v roce 1965 utvořeno samostatné studium bohemistiky, personální potíže byly řešeny pomocí hostujících spolupracovníků. A tak v akademických letech 1966/67 a 1969/70 lektorskou výuku a seminář z české literatury vedl pražský profesor literatury a komparatista, spisovatel a literární kritik, slavista a kroatista Dušan Karpatský. Významně se podílel na recepci chorvatské literatury v Česku (překládal Krležu, Marinkoviće, Ujeviće aj.), ale i české literatury v Chorvatsku (do chorvatštiny překládal Seifertovu, Halasaovu s Holanovu poezii, Havlovy eseje aj.). Pro Pregled svjetske književnosti (1975) napsal obsáhlé přehledy české a slovenské literatury.

V roce 1967/68 byla založena zvláštní Katedra pro západoslovanské jazyky a literatury se studii bohemistiky a polonistiky (Katedru do roku 1955 vedl polonista prof. dr. Zdravko Malić. Téhož roku 1967 na bohemistice začíná působit – nejdříve jako lektorka, a od r. 1970/71 jako odborná přednášející – Zdenka Kurzová Ribarova. Studium češtiny, ruštiny a chorvatštiny absolvovala v roce 1967 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorskou disertaci z oblasti srovnávací gramatiky slovanských jazyků se zvláštním zohledněním staroslověnštiny obhájila v roce 1969. Na záhřebské bohemistice převzala lektorskou výuku (mezitím vletech 1969/70 pracovala i na slavistice na Filozofické fakultě v Praze), a v r. 1969/70 (po odchodu do důchodu prof. Vrany) i všechnu teoretickou výuku a zavedla nová kolegia z fonologie (pro I. ročník), morfologie (pro II. ročník) a syntaxi moderního českého spisovného jazyka (pro III. ročník studia), čím se program a složení studia bohemistiky ucelily, modernizovaly a sladilo s dalšími jazykovými studii. I po odchodu z Fakulty, v roce 1975, Z. Ribarova v roce 1976/77 hostovala na naší bohemistice: uspořádala cyklus přednášek z české gramatiky. I když se vědecká práce Z. Ribarové vztahuje ponejprve na paleoslavistickou oblast (je vědeckým poradcem  Ústavu pro makedonský jazyk ve Skopji), bohemistika setrvala jako její hlavní oblast zájmu. Již v roce 1971 (1991, 2. vydání) v Záhřebu vydala obsáhlý a moderním způsobem zpracovaný Pregled češke gramatike (1991), který studenti požívají dodnes. Ve spolupráci s naší Fakultou – jako mentorka na postgraduálním studiu a členka odborných komisí, recenzentka, spolupracovnice a poradce v nejrůznějších odborných otázkách – Z. Ribarova se obzvlášť zasloužila o dnešní podobu záhřebské bohemistiky.

V roce 1969/70 jako asistent pro českou literaturu na bohemistiku nastoupil Predrag Jirsak. Jako vyšší odborný přednášející P. Jirsak přednáší prvním dvěma ročníkům studia. Od akademického roku 1972/73 dodnes praktickou výuku (jazyková cvičení) z češtiny na všech ročnících bez přerušení vede lektorka Renata Rehor Kuchar. Po odchodu Z. Ribarové v roce 1976 jako asistentka pro český jazyk nastoupila Dubravka Dorotić Sesar. V hodnosti řádné profesorky D. Sesar dnes vede ucelenou lingvistickou část výuky. V roce 1987 jako asistentka pro českou literaturu nastoupila Katica Ivanković. Nyní, jako vyšší asistentka, K. Ivanković přednáší českou literaturu v závěrečných ročnících studia. V akademickém roce 1996/1997 jako lektor nastoupil Alen Novosad. Jako vědecký aspirant od roku 1999 na našem studiu působí i Petar Vuković.

Na bohemistice občas pracovali i zahraniční (hostující) lektoři: ve letech 1988 až 1991 Eva Štěrbová z Prahy, v r. 1995/96 Jan Černý z Brna, v r. 1997/98 Tereza Rejdová z Prahy, a od roku 1999 Slavomíra Ribarova.

 Dubravka Sesar
(český překlad: Alen Novosad)

webmaster Petar Vuković, poslední změna 31. 10. 2006.